19. Moderní básnické směry ve světové literatuře na přelomu 19. a 20. století
- charakteristika doby: doznívá realismus, vznikají nové směry, příčinou jejich vzniku je pocit zklamání pramenící z rozvoje věd a techniky, který znepřehledňoval svět a dezorientoval lidi; ztráta jistoty, honba za ziskem, kolonialismus
-
vliv na literaturu a
umění: 1. vystupuje proti společnosti, provokuje ji; 2. heslo "umění pro
umění", 3. důraz na formu (kaligramy, volné verše, nelogičnost), 4. důraz
na svobodu lidí, na osobnost, 5. vznik bohémy – skupina lidí stojících proti
moci, proti kariéře, stylu života měšťanstva, závislí na drogách, alkoholu; 6.
naturalismus
-
symbolismus (1886) – literárně-výtvarný směr, používá básnické
obrazy (=symboly) jako nepřímá pojmenování reality, typický příklad – Květy zla
(Charles Baudelaire), užívá volný i pravidelný verš; zástupci symbolismu: Charles
Baudelaire, Paul Verlaine, Karel Hlaváček, Otokar Březina, Antonín Sova
(počátek tvorby);
-
impresionismus – vzniká v 80. l. 19. st., nejprve výtvarný, pak i
literární směr; vzniká ve Francii; imprese = dojem, je navozen čirými barvami;
výtvarníci – Claude Monet, Edouard Manet, Vincent van Gogh; impresionismus
v literatuře – dojem vzniká působením vnějších podnětů, působí na lidské smysly
a city; postihuje jistou atmosféru, vybírá zvuky, vůně, barvy, detaily,
přírodu; představitelé literárního impresionismu – Fráňa Šrámek;
-
dekadence (=úpadek) – vzniká v 2. pol. 19. stol., poukazuje na
úpadek morálky celé společnosti, vyjadřuje životní postoj; rozchod se
společností, útěk k mystice; motivy – skepse, únava, nuda, strach, smrt,
rozklad, patologické jevy; naturalismus, ironie, sarkasmus, humor; představitelé
– Oscar Wilde;
-
novoklasicismus – návrat k antice, forma podle antického vzoru, proti
realismu, popis psychologie postav; představitelé – O. Theer, Paul Valéry,
bří Čapkové;
-
civilismus - vzniká v 1. pol. 19. stol., obdiv k vědě, technice,
civilizaci, pokroku; představitelé – Èmilie Verhaeren, Walt Whitman;
- prokletí básníci (název pochází od P. Verlaina) – provokovali tvorbou (motivem erotika, morbidita)
-
předchůdce prokletých
básníků
-
v jeho 17 letech mu zemřel
otec (malíř), matka se podruhé vdala (Aupick – spory s Baudelairem kvůli
způsobu života)
-
studoval lyceum, z něhož
byl vyloučen, ale odmaturoval (otec mu zaplatil poslední rok)
-
odjel na přání otce do
Indie, aby nabral rozum, zde se rozhodl stát se spisovatelem;
-
ve svých 20 letech
odešel z domova, otec mu dával peníze, které mu nestačily;
-
chtěl být sám sebou
-
vystupoval proti
měšťáctví
-
vedl bohémský život –
bez práce, alkohol, drogy, erotika (Jeanne Duvallová – mulatka, prostitutka z
Bali);
-
člen "dandy" –
dobře oblečen, čistý, namyšlený, měl málo přátel
-
zemřel na syfilis
-
dílo: Mé srdce, tak jak je – intimní deník; Květy
zla – nejznámější dílo, 140 básní rozčleněných do 6 oddílů, bylo odsouzeno
a vyškrtnuto 6 básní, ve 20. stol. se dílo stalo inspirací, objevuje se
oxymóron – protiklady (př. živá mrtvola), motivy – život, samota, odcizení,
Indie (plavba po moři), J. Duvallová, halucinace z drog a alkoholu, smrt; přeložil
E. A. Poea, eseje o literatuře a historii; Malé básně v próze –
vydáno posmrtně, popis okolí Paříže;
-
prokletý básník, dal jim
název
-
symbolista
-
narozen v Metách jako
syn důstojníka, pak Paříž (studoval lyceum a odmaturoval), pak práva
(nedokončil)
-
v době úřednictví na
magistrátu tvořil, chodil do básnických klubů
-
byl bohém, pil, oženil
se, měl syna, r. 1871 poznal Rimbauda, spřátelili se, cestovali spolu po
Evropě, ale v hádce byl Rimbaud postřelen, Verlaine byl zatčen, ve vězení se
stal katolíkem, po propuštění učil jazyky a kreslení, potom opět bohémský
život;
-
dílo: poezie – očista duše, hudebnost a melodičnost verše,
metafory, symboly; Saturnské básně, Galantní slavnosti, Romance beze slov,
Kdysi a nedávno, Moudrost (žalmy), Básnické umění (manifest
symbolismu)
-
narozen v Charleville v
Ardenách
-
prožil nehezké dětství –
otec (kapitán) se hádal s matkou, díky tomu odešel z domu, matka byla přísná,
lakomá, bigotní (zbožná);
-
chodil za školu, toulal
se po přírodě
-
studoval literaturu a
jazyky (latina, španělština, řečtina, italština, arabština)
-
r. 1870 ho profesor
Izambarda podpořil v tvorbě (tvořil jen od 16 do 20 let), r. 1871 se setkal s
Verlainem, byl homosexuál, cestovali spolu po Evropě, pracoval v cirkuse, byl v
Africe
-
zemřel v Marseille
-
dílo: Sezóna v pekle, Iluminace (vyšla díky
Verlainovi, básně v próze), počátek tvorby – zpověď, sentimentalita (poezie
osobního citu, sonety); revolta, ironie až sarkasmus, agrese, pozice dravce;
snový obraz; Opilý koráb
-
symbolista, podle něj
svět vyhlíží pro každého jinak;
-
profesor angličtiny,
úředník
-
zval si do bytu přátele
-
dílo: náročná tvorba (mnoho obrazů), Faunovo odpoledne;
-
básník, esejista
-
dílo: Hřbitov u moře, Album starých veršů
-
básník
-
zakladatel civilismu
-
dílo: sociální poezie, Chapadlovitá města (volný
verš), Tvář života (sociální poezie), Příznačné vesnice
-
psal francouzsky
-
básník, prozaik,
dramatik
-
dostal Nobelovu cenu
-
dílo: poezie – strach, hrůza (žil na severu o samotě),
zpracovává látku ze severských mýtů; básník temna a šera, Skleníky,
Dvanáct písní, drama Modrý pták
-
prozaik, dramatik,
básník, estetik
-
dekadent
-
pocházel z Irska,
narozen v Dublinu
-
otec chirurg
-
filolog, studoval
Oxford, byl dobrý žák
-
založil estétské hnutí,
byl člen dandy
-
dobrý řečník
-
v USA přednášel o umění
-
oženil se s C.
Lloydovou, měl s ní dva syny
-
byl redaktorem časopisu
Svět ženy
-
po 30 letech se rozešel
se ženou a seznámil se s Alfredem Douglasem (syn markýze z Queensbury), byl
žalován za homosexualitu, odsouzen k nucené práci
-
po propuštění žil ve
Francii, kde zemřel
-
dílo: povídky – Cantervillské strašidlo –soubor
povídek (Sfinga bez záhady, Neobyčejný model, Zločin lorda Arthura Savilla a
jiné povídky, Portrét neznámého), Obraz Doriana Graye – novela,
obraz poměrů v Anglii na konci 19. stol., motiv dvojnictví (viz R. L. Stevenson
– Jekyll a Hyde), hlavní hrdina – malíř Henry (autostylizace O. Wilda), Dorian
Gray versus jeho obraz (stárne díky hříchům, jichž se dopustil zobrazený
člověk, díky němu spáchala herečka Sibylle Wane sebevraždu, nakonec D. Gray
obraz probodne); toto dílo zkritizoval časopis Magazine, ale ani napsání
obhajující předmluvy nepomohlo; další díla – Jak je důležité míti Filipa,
Ideální manžel, Balada ze žaláře v Readingu, De profundis (z hlubin),
pohádky – vliv Andersena, Slavík zpívá špatně
-
civilismus
-
dětství prožil na farmě
u New Yorku
-
střídal různá zaměstnání
(úředník, novinář, tesař, válečný ošetřovatel)
-
dílo: Stébla trávy – motiv každodennosti, přírody,
svobody, techniky, optimismus;
-
symbolista
-
pocházel z bohaté
šlechtické rodiny
-
studoval práva,
filologii
-
oženil se s dcerou D. I.
Mendělejeva, stala se inspirací pro jeho milostnou poezii
-
dílo: Verše o krásné dámě – krásnou dámou myšlena
Světová duše (spojení osudu člověka a kosmu), Dvanáct – revoluční poema,
dvanáct zpěvů, kritika VŘSR (prý ničí kulturu a tradice);
-
básník, dramatik,
novinář
-
narozen v Mnichově
-
studoval práva,
ekonomii, filozofii
-
zemřel na tuberkulózu
-
předchůdce dadaismu
-
dílo: hra se slovy, působí na fantazii čtenáře, groteskní
lyrika, Šibeniční písně
-
básník
-
narozen v Praze, žil tu
do 20 let
-
cestoval Evropou
-
studoval na kadetce
kvůli otci, utekl k umění a literatuře (dějiny umění a literatury v Praze)
-
1896 odešel do Mnichova,
v Berlíně se seznámil se Salomé, avšak neoženil se s ní, cestoval s ní po
Itálii a Rusku
-
seznámil se s
Pasternakem a Tolstým, ovlivnili ho v tvorbě
-
od r. 1902 žil v Paříži,
kde se setkal se sochařkou Klárou Westhoffovou (budoucí manželka), učila se u
Rodina
-
v životě mu pomáhali
přátelé, ovlivnila jej česká hudba
-
umřel ve švýcarském
sanatoriu ve Walmontu
-
dílo: v počátku byl ovlivněn impresionismem, psal
meditativní poezii, pak se přiklonil k dekadenci, objevily se prvky
naturalismu; témata – na počátku láska, pak smrt, nemoc, umírání, hrůza,
utrpení; neprovokoval společnost, nebyl buřič; motiv vzpoury, únik k umění,
ignoroval společnost, posláním umělce je vytvořit svůj svět a nekopírovat
skutečnost; Knihy hodinek – počátek tvorby, meditativní lyrika, věnoval
ji Salomé, zpracovává české motivy a témata, breviář – soubor žalmů, ód, hymnů;
Kniha obrazů – počátek tvorby, meditativní poezie, Sonety Orfeovi,
Elegie z Duina – žalozpěv, z místa, kde se léčil; překlady – Paul
Valéry do němčiny, Michelangelovy sonety, portugalské sonety