5. Husitská literatura
(konec 14. st. – 70. l. 15.
st.)
-
po vládě Karla IV. (+
1378) velké společenské změny a spory
-
vyvrcholení rozporů ve
společnosti (církev x šlechta x měšťané)
-
církev – velké
bohatství, moc, pohodlný život, prodej odpustků, desátky – desetinu úrody dát
vrchnosti, poplatky → mravní úpadek
-
chudina – špatné
postavení, nemoci, prohlubující se nerovnost mezi lidmi → hledání vysvětlení →
obrat k Bibli (období největší znalosti Bible, útěcha, překlad ze staroslověnštiny
do češtiny)
-
věřící člověk prý
potřebuje k navázání vztahu s Bohem jen Bibli, nikoliv prostředníka
-
reformní hnutí v církvi
(John Wycliff) – náprava církve k původní podobě (zříci se majetku, vést věřící
k Bohu)
-
Universita Karlova a Kaple
Betlémská (centra diskuse); na UK vzdělanci zabývající se církvi, inspirovali
se Johnem Wycliffem, církev je božského původu, ne lidského; má být tlumočníkem
boží vůle; Betlémská kaple – založena žáky Jana Milíče z Kroměříže, r. 1391;
největší význam na poč. 15. stol. (Jan Hus)
1) předhusitské období (konec 14. st.)
2) husitské období
(poč. 15. st. – 30. l. 15. st.)
3) polipanské období (30. – 70. l. 15. st.)
-
předchůdci Husovi
-
a) latinská větev – Matěj z Janova, Konrád Waldhauser –
Pravidla Starého a Nového zákona; kázal německy k měšťanům a latinsky k
studentům
-
b) česká větev – Jan
Milíč z Kroměříže – kázal česky, pro chudinu
-
Tomáš Štítný ze
Štítného – měl tvrz ve Štítném (jižní
Čechy); studoval v Praze, ale nedokončil studia, oženil se a hospodařil; psal
kázání a odborná pojednání, přestěhoval se do Prahy a žil tam až do smrti;
nebyl knězem, ale narážel na odpor církve; mluvil o problémech běžných lidí,
původně psal pro děti, pak k panské vrstvě a venkovskému lidu; hlavní význam
– kázal a psal česky o náboženských otázkách (dosud jen latinsky) → první
autor české naučné prózy; kritika přepychu, společnosti (Knížky šestery
o obecných věcech křesťanských – sbírka traktátů (původně odborná teologická
pojednání, potom odborná pojednání v širším smyslu), Řeči besední – výklad
filosofických a náboženských otázek; Řeči sváteční a nedělní
-
období velkého zájmu o
Bibli (očekávání posmrtného blaženého života)
-
literatura se přiblížila
lidu (manifesty, kroniky, satiry, kázání, písně, listy, popěvky); stupňuje
se odpor proti vládnoucím třídám a
církvi
-
první bitva na Vítkově
hoře (1420), poslední bitva – Lipany (30. 5. 1434)
Mistr Jan Hus (asi 1371 – 6. 7. 1415) – lidový český kazatel,
reformátor, kritik společnosti a církve, teolog; studoval teologii na
artistické fakultě UK – nejprve bakalář, pak mistr svobodných umění, profesor,
děkan, rektor; na UK mluvil latinsky, v kázáních česky; r. 1400 vysvěcen na
kněze, jeho velký vliv na lidi pobouřil církev; zkonfiskovala všechny
Viklefovy knihy; r. 1409 – Dekret kutnohorský, upravil hlasovací právo na UK ve
prospěch Čechů (dosud výhoda pro Němce); r. 1412 vystoupil ostře proti
odpustkům → pouliční bouře → represe; vyhlášena klatba (interdikt) na Prahu
(nesměly se vykonávat žádné bohoslužebné obřady, úkony, svatby, pohřby, křty,
dokud bude Hus pobývat v Praze; odešel proto na Kozí Hrádek, Krakovec, Rábí,
Sezimovo Ústí; r. 1414 – počátek tzv. kostnického koncilu, Hus byl vyzván, aby
obhájil své názory; tzv. glejtem mu byla poskytnuta ochrana císařem Zikmundem,
Hus tedy přijel, byl uvržen do vězení, vyslýchán, obviněn z věcí, které
neudělal, on tedy obvinění popřel a tím byl prohlášen za kacíře, a nakonec byl
upálen na břehu Bodamského jezera 6. 7. 1415; během konání koncilu posílal Hus
svým přátelům tzv. listy, což byl nový literární žánr o vysoké umělecké
hodnotě; doprovázel jej Petr z Mladoňovic, který je autorem zpráv o Janu Husovi
(Pašije Mistra Jana Husi, Ó svolánie konstantské); krátce po Husově
smrti byl též r. 1416 upálen Jeroným Pražský
-
O církvi (De
ecclesia) – latinsky, nejvíce
kritizoval církev; hlavní myšlenka – hlavou církve není papež, ale Ježíš
Kristus; církevní hodnostář nesmí spáchat těžký hřích proti Desateru; křesťané
nemusí poslouchat papeže, pokud jedná v rozporu s Biblí; hřích lze odčinit
pouze pokáním;
-
Knížky o
svatokupectví – latinsky, kritika
odpustků a celé společnosti, myšlenka Antikrista, který vládne v soudobém světě
-
Postila – latinský spis, sborník kázání a jejich výklad (post
illa verba = po oněch slovech); kněz přečte kázání a pak jej vysvětlí
-
Dcerka – rady pro ženy
-
Výklad Viery, Desatera a
Páteře – česky, výklad tří základních modliteb; Páter Noster, Věřím v Boha,
Desatero
-
O šesti bludiech
-
O českém pravopise (De orthographica bohemia) –spřežkový pravopis
nahrazen diakritickým (nabodeníčka)
další kazatelé – Jan
Želivský – pražský kazatel, popraven; Martin Húska – kazatel v
Táboře; Jakoubek ze Stříbra – český kazatel
-
Jistebnický kancionál – sborník husitských písní (nejznámější Ktož sú boží
bojovníci)
-
Budyšínský rukopis – 3 texty - Žaloba Koruny české, Porok Koruny české
(=předpověď)– oba reflexe, personifikováno; Hádání Prahy s Kutnou Horou – Praha
= husité, Kutná Hora ´katolíci, personifikováno, přirovnání k ženám – Praha
krásná, mladá, Kutná Hora ošklivá, stará
-
kulturní úpadek – ničení
kulturních památek (traktáty, písně válečné apod.)
-
Vavřinec z Březové – kronikář Václava IV., Husitská kronika, Píseň
přeslavné Koruny české – popis bitvy u Domažlic
-
Petr Chelčický – pocházel z chudé zemanské rodiny z Chelčic u Vodňan,
byl samoukem, studoval teologické spisy, nikdy nevystudoval universitu,
prosazoval duchovní boj proti fyzickému; odmítá husitské války; skupina
přívrženců – Chelčičtí bratři a sestry, přerod v Jednotu bratrskou; O trojím
lidu – odmítal klasické dělení společnosti na vrstvy, v Bibli jsou si
všichni rovni; O boji duchovním – odmítá násilí proti křižákům; O
svaté církvi – církev má být jako tělo, jehož hlavou je Kristus; Sieť
viery pravé – ostrá kritika celé společnosti; proti tomu stojí Bible a
křesťanství, Postila
-
Václav Šašek z
Bířkova – cestopis Deník;
zápisky panoše, Lev z Rožmitálu cestoval do Evropy jako vyslanec; popis
náboženského života
-
Eneáš Silvio
Piccolomini – Kronika česká
Pojmy:
traktát – z lat. tractatus – výklad, pojednání; vědecké
teologické pojednání, pak obecně vědecké pojednání
kázání – výňatek z evangelia, epištoly (listy), příklady ze
života svatých
postila – z lat. psot illa verba – po oněch slovech;
chronologický soubor kázání a jejich výklad
kancionál – sborník duchovních písní; z lat. cantio - zpěv